FOTO: FB/Nicholas Lang
Nicholas Lang je český hokejista, který svou kariéru postavil na odvaze a touze poznat svět a zkoušet nové výzvy. Hrál v různých zemích jako je Nový Zéland, Litva, Turecko, Bulharsko a to není zdaleka vše. Ve své kariéře si vyzkoušel různé styly hokeje. V rozhovoru mluví o svých zkušenostech, snech, výzvách i o zákulisí poloprofesionálního hokeje.
Začneme od začátku – kdy a proč jste se rozhodl, že se budete věnovat hokeji?
„Člověk, když dělá něco celý život, tak pokud mu to okolí neznechutí, vybuduje si k tomu nějaký vztah.“
Vaše kariéra vás zavedla do různých týmů i zemí – která štace a proč vám přirostla k
srdci?
„Těžce se vybírá, co mi nejvíce přirostlo k srdci. Každá štace byla v jiný rok aj období života a hlavně v jiném věkovém období, kde člověk na věci nahlíží s věkem a zkušenostmi jinak. Ale vždycky to byly ty štace, kde jsem potkal spoustu úspěšných, bohatých a vysoce postavených lidí, kteří mě nasměrovali dál v životě.“
Jaký je váš největší hokejový zážitek, nebo moment, na který nikdy nezapomenete?
„Těžký říct, co je můj největší zážitek. Já si jedu vlastní one man show a svoji ligu, takže neumím říct, co bylo mým největším zážitkem. Pravděpodobně ukazování skills na Slovanu Bratislava během přestávky nebo vlastní vyprodaný zápas v Praze, kde mi fandila celá hala.“
Jaký je váš největší hokejový sen, který si chcete ještě splnit?
„To se neříká. O čem lidi neví, to ti nemohou zničit.“
Zažil jste někdy vážnější zranění? Jaký byl návrat na led po takové pauze?
„Operace s kolenem mě zastavila v tréninku, kde se mi nejvíce lámal chleba. Hrál jsem už dva roky profi v Americe, pak jsem byl z toho psychicky špatnej, že jsem výkonnostně marnej, tak jsem na pár měsíců skončil. Zachránilo mě jít do kraje a nějak to odsmrdlat, pak místo comebacku do Ameriky vzniklo Turecko.„
Kdo vás v kariéře, ať v dobrém nebo špatném, nejvíce ovlivnil – trenér, spoluhráč nebo
třeba někdo z rodiny?
„V dobrém až v pozdějším věku kamarád a spoluhráč Malina. S tím jsem procestoval taky řadu zemí, jak v hokeji, tak i mimo něj. Ve špatném se vyjadřovat radši nebudu.“
Sledujete i NHL nebo jinou světovou ligu? Měl jste někde nějaký vysněný tým?
„Sleduju všechny ligy světa, tudíž i NHL. Jsem taková hokejová encyklopedie. Nemám oblíbený tým.“
Jak zvládáte tlak a psychickou náročnost vrcholového sportu? Máte nějaké rituály nebo
techniky?
„Bude to znít trochu egoisticky, ale já žádný tlak a stres necítím. Nepotřebuju žádný techniky .Žiju tady na světě jednou, tak o nic nejde. Mám to tzv. na salámu. Tady není na tom světě co ztratit a jen blbci mi budou vyčítat dokola moje chyby, které jsem udělal v minulosti. Takhle to beru, takže jsem velice nad věcí.“
Co vás mimo led baví – máte nějaké zájmy, které vám pomáhají vypnout?
„Vypínám cestováním, každých 10–14 dní si někam zaletím.“
Kdybyste měl dát radu mladým hokejistům, jaká by to byla?
„Na okolí se vykašlete. Buďte sami sebou a běžte si za svým cílem.“
Vím, že máte zkušenost i s prací skauta – co vás na tomhle pohledu na hokej nejvíce baví
a co je naopak nejtěžší?
„No, jestli je na tom něco dobrého, to že se vždycky seznámím s někým zajímavým, ale jinak je to starost velká. Máte lidi, kterým nabízíte zboží, a to zboží nesmí zklamat, jinak ho od vás brát nebudou. Zároveň vy nikdy nevíte, jak to daný rok hráči půjde, nebo co se bude dít v klubu. Může se stát, že naopak si v klubu nebudou vážit služeb atd… Je to nekonečná písnička hledání správných dílků, které do sebe musí dobře zapadnout.“
Prošel jste různými ligami i zeměmi – můžete přiblížit, jaké tam byly platové podmínky?
Nebo to bylo spíše o zkušenostech a žádné platy tam nebyly?
„Liga od ligy je jiná, tým od týmu je jiný. Tak i každý hráč má jiný plat. Někde dostávají všichni, někde jen cizinci, ale je to individuální. Jaký si to uděláte, takový to budete mít.“
Autor článku: Miloš Potůček
